Web o bikepackingu pro všechny, kteří se na kole rádi toulají přírodou. Najdete zde různé rady, tipy, příběhy a postřehy. Všichni ti, co o bikepackingu zatím jen čtou a sní, zde snad naleznou potřebnou inspiraci k tomu vydat se na cestu... 

úvod

Proč Bike Meandr? Je to jednoduché. Bike rovná se svoboda pohybu ve volném terénu. Bike nám přináší radost a potěšení. Bike je potřeba správně vybavit a osadit. O bike se musíme náležitě starat. Bike, je to hlavní okolo čehož se bude vše točit.
A meandr? Ten vystihuje podstatu bikepackingu. Stejně jako se řeka volně a částečně i líně vlní krajinou, při bikepackingu se touláme lesem, loukami a po kopcích. A stejně jako řeka jedeme po dané cestě. Často sami, bez spěchu. Užíváme si kontaktu s přírodou a zažíváme příběhy, které nás ženou dál a zase znovu motivují vydat se na cestu... 

kdo za tím stojí 

Jmenuji se Honza, brzy mi bude padesát a ještě před dvěma lety jsem o bikepackingu nevěděl  vůbec nic. Pak jsem se přihlásil na 1000 mil. Změnilo mi to život. Z bikepackingu se stala vášeň, hnací motor, posedlost? K tomu mě ještě baví psaní, léta jsem se živil jako novinář. Všechno do sebe zkrátka krásně zapadlo...

Velkou zásluhu na vzniku webu má Aleš Tajták, který organizuje jednu z nejzajímavějších bikepackingových akcí v Evropě - SLOVAKIA DIVIDE. Jeho filosofie ježdění v opravdu divoké přírodě mi učarovala. Poděkovat musím i Míše Gerdové, jež mi poskytla úvodní fotografii. 

Vydejte se na cestu

Tímto rozhovorem začínám seriál článků představujících zajímavé účastníky Brdského meandru. Snad vám jejich příběhy, zkušenosti, rady pomohou se na akci lépe připravit, naladit. Jirka Svoboda bude patřit k nejstarším a nejzkušenějším účastníkům. Jirku znám z loňského ročníku Slovakia Divide. Po celou dobu závodu jsme se různě míjeli, potkávali. Do...

Pěší trasa

27.01.2023

Rozhodl jsem se vyslyšet přání kamaráda, trénovaného chodce, a připravil speciální trasu pro pěší. Start a cíl bude stejný jako pro účastníky na kolech. Od řevnického pivovaru se ale chodci vydají jiným směrem. Nejdříve po loukách nahoru na Halouny, a od tam hlubokými brdskými lesy až do Jinců.

VÝZVA?!

24.01.2023

Zaznamenal jsem, že pro řadu přihlášených účastníků bude Brdský Meandr především velkou výzvou. Skvěle! Uspořádat bikepackingovou akci, která inspiruje k dlouhým projížďkám po lesích nové nadšence, byl jeden z mých hlavních cílů. Tím druhým, bylo seznámit všechny účastníky s přírodními krásami unikátní brdské krajiny.

Poslední část trasy z Jinců do cíle vypadá jednoduše. Zdání klame. Vyjma úvodního přejezdu Plešivce už se vlastně o Brdy ani nejedná. Těšit se můžete na ochutnávku přírodních scenérií Českého krasu. Pojedete převážně po širokých polních a lesních cestách, občas i silnicích.

Třetí část trasy je pohodová, možná až oddychová. Z Chynína do Jinců je to víceméně po rovině. Všechna stoupání v této části závodu jsou po zpevněných cestách a hravě je zvládnete v sedle vašeho kola. Za zmínku stoji to nejdelší, na dopadovou plochu Jordán, po historické dlážděné cestě Alliance. Krásná cesta, nejstarší zpevněná v celých Brdech.

Stoupání na Ťok se dá rozdělit na tři části. První část, z Obecnice přes Octárnu až k rozcestí u Rusínské boudy, je nejdelší a vesměs pohodová, mírná. Druhá, po modré turistické až k seníku pod Ťokem, prověří vaše fyzické i psychické síly. Konec už je zase skoro po rovině.

Trasu Brdského meandru mám již z 95% hotovou a projetou. Některé úseky opakovaně. To platí především pro první část- Hřebeny. Tato nejvýchodnější výspa Brd a patrně také nejznámějších začíná již v Praze Zbraslavi a táhne se v poměrně úzkém pruhu k Jincům. Je to krásný kus přírody, však uvidíte sami.

Podzimní společný víkendový výjezd jsem naplánoval na půlku října. Plán byl jednoduchý. V sobotu ráno se přesunout vlakem do Rokycan a do nedělního odpoledne se přes Brdy vrátit zpátky do Řevnic, respektive do Černošic.

Seriál článků o Brdech začínám netradičně, ale nanejvýš aktuálně. Na kole jezdím po lesích celoročně. Obvyklé mě neodradí bláto ani trocha sněhu. Když je ovšem sněhu víc nasazují okamžitě běžky. Jako právě teď.

Úvodní část jižních Mílí mě nadchla. Trasa vedoucí skrz Český les a Šumavu splňovala mé představy o dobrodružství v relativně divoké přírodě. Některé úseky v Českém lese byly sice daleko za hranou sjízdnosti, ale o to větší přírodní krásou vynikaly.

Výšlap na Šimonku byl náročný, ale zdaleka ne tak, jako následná jízda po hřebeni. V absolutní tmě, pod střechou z obřích listnatých stromů se klopýtáme po cestě plné šutrů a klacků. Občas nějaká větší kláda, louže, případně potok. Kdybych na garminu neviděl, že se pomalu, ale jistě, šineme pořád dál po trase, vsadil bych se, že se točíme v kruhu....

O co později jsem včera usnul, o to dřív jsem dnes vstával. Když jsem se vysoukal ze spacáku, byla ještě tma. Na připravený bike jsem nasedl něco po páté. Čekalo mě stoupání na Skalisko. Nic složitého, vlastně příjemná stezka skrz borůvčí a kosodřevinu. Cestou míjím čerstvě probuzenou Andreu. Nečekám na ni, ona mě stejně dojede.