1000 mil, zkušenost k nezaplacení...

Musím se přiznat, že navzdory důkladné přípravě jsem s blížícím startem Milí cítil vzrůstající nervozitu. Celodenní ježdění s přespáním venku v přírodě jsem si sice o víkendu bez potíží vyzkoušel, s několikadenním závodem to ale nejde srovnávat. Na start jsem tudíž přijel s plnou hlavou obav. Nakonec jsem šťastně odstartoval a hned po pár kilometrech to ze mě všechno spadlo.

První dva dny jsem se rozkoukával. Šlapal co to šlo, poznával náročnost určitých úseků, kde se dalo jít leda po svých. Celou dobu jsem jel s parťákem, kamarádem Tondou, který už jedny Míle absolvoval. Na tandemu. Neuvěřitelný výkon! Třetí den jsme k sobě přibrali Pepu, taky zkušeného Mílaře. 

V této partě jsem dojel do svého cíle, ve Znojmě. Skončil jsem na metě 701 km. Zradily mě boty a tak nějak mi to stačilo.

Pocity jsem měl bezprostředně po dojetí takové rozpolcené. Moc se mi líbila příroda a vlastně na pár výjimek i trasa. Skvělé bylo prožívat to celé s Tondou a Pepou.

Spokojený jsem nebyl s ovladatelností kola, špatně jsem ho naložil. Zkaženou chuť jsem měl z některého jídla i pití. Nevyhovovalo mi úplně ani tempo naší skupiny. Podrobněji se o jednotlivých tématech rozepíši v sekci INSPIRACE. 

Pokud chcete vědět víc, tak na téma prvních Mílí jsem napsal článek, který najdete opět přímo na stránkách závodu.