200 HARD podruhé

Mohlo by se zdát, že když jedeš nějaký závod opakovaně, tak je to jednodušší. Zvlášť pokud se jede prakticky na stejně trati a za podobných podmínek. Omyl. Dvakrát totiž nevstoupíš do stejné řeky. Napodruhé mi 200 HARD přišlo těžší...

Zjednodušeně řečeno je tato akce mladším bratříčkem 400 ULTRA. Oba závody startují v Mostku u Nové Paky, kde je i jejich cíl. Delší varianta se těší značné popularitě a brzy po zahájení registrace je plně obsazená. Na 200 HARD je možné se přihlásit víceméně do poslední chvíle před uzavřením registrace. Mám takový dojem, že to hodně lidem přijde moc krátké a jednoduché. Jaký omyl!

Úvodní pasáž v Podkrkonoší opravdu není nic složitého, asi 30 kilometrů krásného svezení terénem. O co pohodovější úvod o to náročnější pokračování. Profil trasy se mávnutím kouzelného proutku promění v pořádně zubatou pilku. Pětkrát strmě na hřeben a pětkrát prudce dolů. Čím náročnější výstup, tím strmější sjezd do údolí. Zkrátka Krkonoše, výš už se v Čechách nedostanete. Poprvé mi to nepřipadalo tak těžké. Bral jsem to jako výzvu. Podruhé jsem si slíbil, že už to do třetice nepojedu.

Ještě štěstí, že následující Jizerky jsou vyloženě odpočinkové. Široké štěrkové cesty, mírná převýšení i dlouhé rovinky. To všechno dělá z Jizerek vyloženě rodinnou cyklodovolenkovou destinaci.

Úsek mezi Josefovým dolem a Železným Brodem mi přišel loni obzvlášť složitý. Věčně tlačení kola po kamenitých singlech, několik překvapivě strmých výstupů i sjezdů. Letos mi to ale tak těžké nepřišlo. To výstup na Kozákov stál za to. Jakoby ten kopec nikde nekončil. Snad třikrát už to vypadalo, že bude utrpení konec a pokaždé se vynořil další hřeben.

Na vrchol k vysílači jsme dorazili již skoro za tmy ve třech, s jedním klukem a holkou. Většinu trasy jsem absolvoval sám, teď jsem byl za parťáky opravdu rád. Společně jsme pokračovali asi do půlnoci. Já byl ten, kdo vlál na konci. Projeli jsme část Českého Ráje, která je i za hluboké tmy neuvěřitelně atraktivní. Pak nám kluk ukázal záda.

Já byl rád, že už nemusím jet svůj strop a trochu zvolnit. To Eva by mu v pohodě stačila, ale nebylo jí nejlíp. Zradil jí žaludek, přehnala to s ionťáky.

Mé rozhodnutí nebylo složité, do cíle dojedu s Evou. Přece jí tu nenechám. Náš postup terénem se značně zpomalil. Vždy půlhodiny pohybu, a pak skoro stejně dlouhá přestávka. Nijak mi to nevadilo, cílový čas ani pořadí opravdu nehoním. Důležité je dojet.

Podobný závod na kole jela Eva poprvé v životě. Na druhou stranu měla za sebou dvě úspěšně zdolané Beskydské sedmičky. Myslím, že to rozhodlo. S takovou mentální průpravou člověk zvládne i ty nejhorší obtíže. V půl šestý, již za světla, jsme byli v cíli.

Bylo to opravdu náročné. Dvě stě kilometrů poctivé dřiny. Pro mě asi fakt naposledy. Vyjma té horské dráhy v Krkonoších mi úplně nevyhovuje všudypřítomná civilizace v této části Čech. Divokých přírodních míst je zde hold jako šafránu a když už jsou, na kole se tam většinou nesmí...