Antonín Kulda - rekordman Mílí

04.04.2023

Nebýt Tondy, neexistovaly by tyto stránky ani závod Brdský Meander. Tonda byl totiž tím, kdo mě přivedl k bikepackingu. S ním jsem v roce 2021 vyrazil na start svého prvního závodu - Mílí. Spolu jsme jeli až do mého odstoupení na metě 700 kilometrů. Tonda pak dojel do poloviny závodu, na metu 500 mil.

Tonda měl v té době již jedny Míle za sebou. Společně s kamarádem Martinem projeli v roce 2020 celých 1000 mil na tandemu. Do cíle navíc dorazili v rekordním čase, který od té doby nikdo nepřekonal. Byl to obdivuhodný výkon, opravdu jedinečný. Zvlášť s ohledem na deštivé podmínky, které v tom roce panovaly, a obtížím co je potkaly na trati.

Jak jsi se k tomu, že pojedeš Míle na tandemu vlastně dostal?

Původně jsem se chtěl přihlásit klasicky jako sólista. Chystal jsem se na silvestrovské přihlašování. Pak mě, ale překvapila žena pod stromeček. Dostal jsem startovné s kamarádem Martinem na tandemu. Martin na něm už jednou do cíle dojel, teď se chtěl pokusit o překonání časového rekordu.

Měl jsi předtím s tandemem nějaké zkušenosti?

Za mladých let jsem na tandemu jezdil. Tenkrát tedy jen na silnici, ale zkušenosti s řízením a povědomí o spolupráci s parťákem jsem měl. Před startem jsme si dali společně tři tréninkové vyjížďky. Ladili jsme při nich například synchronizaci nasedání a slézání z kola.

Co je na tandemu těžší pozice? Vepředu nebo vzadu?

Oboje má svoje. Vzadu se jen šlape, té pozici se říká motor. Původně jsme vzadu měli rovná řídítka, člověk byl celou dobu hrozně skloněný. Namontovali jsme tam proto ještě před startem berany, které jsme otočili zahnutými rohy nahoru. Vepředu se tandem řídí, přehazuje i brzdí. Určitě je to náročnější pozice. My jsme se každý den střídali, vzadu se dalo i chvilkově zdřímnout...

Ročník 2020 byl navíc extrémně těžký, deštivý. Dovedu si představit, že Vám to asi moc "nejelo".

To teda. Tam, kde se dalo sólově na kole normálně jet, my jsme tlačili. Zvlášť deprimující to bylo po rovině, po promáčených loukách. Tlačit jsme museli často i z kopce. Po kořenech nebo kamení by to bylo o zabití. Vrchol přišel na posledních 300 kilometrech. Nejdřív nám odešla zadní brzda, což při celkové váze přes 200 kilogramů není z kopce nic moc. Pak jsme urvali přehazovačku a ve finále, 50 kilometrů před cílem nadobro prasknul řetěz. Do cíle jsme tudíž dotlačili kolo po svých.

O silné zážitky teda rozhodně nebyla nouze...

No to mi povídej. Nikdy nezapomenu, jak nás v oblasti nejsevernějšího výběžku Čech naháněla německá policie. Projížděli jsme lesem uprostřed noci a najednou nad námi začala kroužit helikoptéra. Letěla nad námi snad půl hodinu a osvětlovala nás přitom halogeny. Když jsme konečně dorazili k nějaké silnici, už tam na nás čekali tři německá policejní auta a dva vozy našich policajtů. Ti nám pak vysvětlili, že Němce zburcoval abnormální noční pohyb závodníků v dané lokalitě. Považovali nás za převaděče migrantů. Vše se naštěstí vysvětlilo a my jsme mohli šlapat dál.

Brdský Meandr pojedeš taky na tandemu?

Ne ne. Klasicky jen sám za sebe. Těším se. Časově mi vyhovuje tento typ víkendových akcí. Už jsem přihlášený i na 200 hard. Beru to všechno hlavně jako trénink na příští rok, kdy bych si chtěl dát celé Míle jižní trasou. Letos budu dělat dobrovolníka na CP-éčku.