Moct tak ještě někdy zmoknout v lese...

Meandr každoročně přináší velmi silné osobní příběhy. Pro řadu účastníků je to jejich "poprvé", mnoho finisherů překonává svá očekávání a boří dosavadní limity. V cíli jsem často svědkem bezbřehé euforie a upřímného nadšení. Závod pak ještě rezonuje v mailech, který mi přichází společně s fotografiemi do fotosoutěže. Jeden takový příběh jsem se svolením autora Václava Hofmanna rozhodl zveřejnit celý v podobě jaké mi přišel do schránky...

Letos jsem jel poprvé a na Garminu v multiband režimu mi to hodilo v závěru 200,16 km/4169m. Pro někoho málo, pro někoho moc.
Byla to moje třetí "dvoustovka" na bajku, ale nikdy ne s takovým převýšením. Rád jezdím třeba z Domažlic domů, na okraj Prahy 8, takže je do spíš rovnější cesta nebo ze Šumavy do "reichu" a zase zpět. Brdy znám dobře z vandrů a oblast okolo Voznice, Klondajku, Kytína mám pod kůží, protože jsme tam mívali osadu Pět seker, než nám ji před pár lety srovnali se zemí lesáci. Takže zjištění, že se letos jede v téhle části, mi udělala fakt radost.
Měl jsem osobní cíl č. 1 - vůbec nastoupit na trasu, protože se třemi malými dětmi, ty rýmičky a teploty máme dost často, a vlastně jsem i přijel s "dutinami a chrchlem", cíl č. 2 - dojet trasu v celé délce, bez ohledu na rychlost a čas, protože závodní ambice?? Tohle slovo ve svých "za pár měsíců 40 letech" nepoužívám. Takže kochací tempo, ale ne zase úplně na chvostu, aby se za mně děti a manželka nemusely stydět. 
No a před Míšovem jsem se spojil s dalšími dvěma borci a jeli jsme si to svoje, až do konce a bylo to moc prima a pak cíl č. 3 - nikde to zásadně nepoložit a nezlikvidovat sebe a bajk, a to se povedlo na 100%, ač nám příroda do cesty poslala deště a v cestičkách bylo dost vody, že by se z toho dalo pít a občas to klouzalo, že to byla jízda, jak na ledu...takže jsem měl sem tam pocit, že jsem kostka ve skluzu.
Ani jednou jsem "neklel", co to ten Honza provedl, a proč zrovna vede cesta tudy. Pořád si myslím, že jako Mílařský finisher, bys mohl udělat ještě větší peklo, které nám do .gpx přichystáš Tohle neměla být cesta růžovým sadem a taky nebyla.

Pro mně osobně je to dojetí trasy Meandru ještě lepší dimenze a zážitek, když vím, jakou mám minulost po autonehodě. Jasně, že to není nic čerstvého, protože 7/2010 už je nějaký ten pátek za námi, že už bych tam ani nedohlédl, ale jsou šrámy, které zůstávají, a když po 9 dnech komatu slyšíš, že Ti na urgentu, v noci v ÚVN po první operaci vyřkli osud v čísle 2% na přežití a o zotavení se raději nikdo neodvážil bavit, tak je prostě paráda, když si můžu pak plnými doušky vychutnat takovou krásnou záležitost při sportu.
Tehdy to nebylo moc pěkný a vyšlo na 24 jednotlivých diagnóz, včetně nalomených 4 bederních obratlů, spočítané krevní ztráty lehounce přes 5000ml (přišlo mi to taky jako blbost, ale prý z té utržené jaterní tepny to šlo rychle a měl jsem necelých 6l objem) a ve finále tu rozšmelcovanou pravou nohu řešit ani nechtěli a hádali se s ortopedy, že druhá operace je nemožná, protože mě zašívali břicho v domnění, že spíš zašívají mrtvolu. Takhle mi to aspoň po roce řekl napřímo pan doktor, který mně operoval a omluvil se za ty nepěkný stehy. Když si vezmu, jak jsem pak už ležel na lůžku a tehdy v tom létě 2010 byly velký deště a záplavy na Liberecku, tak jsem si jen přál, abych mohl taky ještě někdy venku v lese zmoknout. Zmokl jsem potom už mnohokrát...a i na Brdech a naštěstí se mi to povedlo i teď na Meandru a jsem za to rád, protože to bylo takové "koření" toho putování a aspoň jsme nekašlali z prachu :) Když to tak po sobě čtu, tak to mám asi možná krapet hozený jinak, ale pro mně je to ten správný směr.
Takže jo, 5.6.2027 už mám v kalendáři a v práci nahlášeno volno a budu se těšit opět na značkách u Dřeváku...
Vašek Hofmann