Přes Štiavnické vrchy do Zaježové

Slovakia Divide den druhý

Vstávám po páté a v půl šesté už sjíždím z hřebenu dolů do údolí. Jedu s Jirkou, zkušeným mílařem. Jirkovi je o deset let víc než mě, na výkonu to ale vůbec není nijak znát. Do kopce šlape stejné tempo jako já. Včera při večerním výšlapu na Tribeč nijak nezaostával.

Dole v údolí, respektive dolině, se moc dlouho nezdržíme. Trasa nás nekompromisně žene zpátky do kopce. Zatím však nic náročného. Kousek pod vrcholem stoupání nějakou navigační záhadou obou našich Garminů míjíme zříceninu renesančního kostela Velký Kliž. Cesta dolů je nesjízdná, tedy aspoň pro mě. Přísný sklon, drsný povrch a k tomu hluboká brázda vymletá po nějakém prudkém dešti. Obdivuji ty, co tohle sjedou.

Další část cesty ubíhá vcelku klidně celé dopoledne, až do městečka Vyhne. Po dobrém obědě vyrážím zpátky na trasu. Chvíli to vypadá na přetrvávající pohodu. Pak se cesta najednou prudce zlomí nahoru do stráně. Šílený sklon a neméně šílený terén. Kameny velikosti boxerské pěsti znemožňují nejen jakékoliv pomyšlení na jízdu, ale skoro i tlačení kola. Dva kroky vpřed, jeden zpátky. Vydýchat se, zanadávat a zase znova. Sluneční paprsky přikládají pod kotel. Za deset minut posun o nějakých 200 metrů, za hodinu o kilometr. Pokud chcete někoho potrestat, vezměte ho na výlet do Štiavnických Vrchů.

Třináct kilometrů dlouhý úsek z Vyhně do Báňské Štiavnice jedeme s Andreou víc než tři hodiny. Jsem rád, že to utrpení mohu s někým sdílet. Andrea to tady navíc trochu zná. Když je mi nejhůř, snaží se mě povzbudit vyprávěním o jakémsi tajchu. Ve stavu jakém se nacházím, chytám z její slovenštiny každé třetí slovo. Je mi však jasné, že tajch rovná se voda. Hodně vody...na koupání.

A skutečně při sjezdu z hřebene do Báňské Štiavnice odbočujeme k přírodnímu jezírku s průzračnou vodou. Nádherné osvěžení. Následný průjezd bývalým hornickým městečkem je rovněž nezapomenutelným zážitkem. Ne nadarmo je Banská Štiavnica se svými tajchy zapsaná na seznamu UNESCO.

Stavíme u sámožky na nákup a potkáváme Jirku. Společně se domlouváme na cíli dnešního dne, vesničce Zaježová. Podle Andrei je to vyhlášené centrum novodobých slovenských hippies. Paráda. Pořádnou dávku nějaké přírodní drogy bychom si dneska zasloužili.

Nakonec je všechno jinak. K ceduli oznamující začátek Zaježové přijíždíme už za tmy. Spíš než vesnici připomíná dlouhého hada neosvětlených samot. Na konci hada si vybíráme loučku na další noc pod zářící hvězdnou oblohou. Navigace ukazuje 94 najetých kilometrů. Slabota. A to nás ty největší kopce teprve čekají. No potěš šlapky! 

Banská Štiavnica a tajchy

Nejstarší důlní město na Slovensku je od roku 1993 zapsáno na seznamu historických památek UNESCO. V minulosti se zde těžilo zlato i stříbro. A byla to právě důlní činnost, která dala vzniknout tajchům. Důmyslnému systému vodních nádrží, který zachycoval tolik potřebnou dešťovou vodu v krajině a následně poháněl mechanismy důlních strojů. V době největšího rozkvětu, na konci 18. století, to bylo nejmodernější technické dílo svého druhu na světě. Dnes jsou tajchy zásobárnami pitné i užitkové vody a řada z nich funguje jako přírodní koupaliště.