Šťastný i smutný v cíli

Slovakia Divide den poslední

Výšlap na Šimonku byl náročný, ale zdaleka ne tak, jako následná jízda po hřebeni. V absolutní tmě, pod střechou z obřích listnatých stromů se klopýtáme po cestě plné šutrů a klacků. Občas nějaká větší kláda, louže, případně potok. Kdybych na garminu neviděl, že se pomalu, ale jistě, šineme pořád dál po trase, vsadil bych se, že se točíme v kruhu.

Andrea to tady naštěstí tak trochu zná a uklidňuje mě. Sjezd dolů bude po široké zpevněné cestě, neboj. V jeho půlce mi dojdou baterky v čelovce. Naštěstí mám ještě jedny náhradní. Dole pod kopcem jsou dvě dědiny. V jednu po půlnoci v nich není ani noha. Koukám na mapu, do cíle zbývá nějakých 80 kilometrů. V porovnání s tím co už máme za sebou, skoro po rovině. Je teplá noc, měsíc krásně svítí, únava zatím žádná nepřichází. Co víc si přát...

No dal bych si kafe, ale to si budu muset ještě počkat. Minimálně do rozednění. Cesta k němu je ještě dlouhá. I když to na mapě nevypadlo, pořád se šplháme do nějakých kopců a sjíždíme do údolí. Hlavně po loukách a polních cestách. Moc si toho z krajiny ale nevybavují. Ve tmě vypadá všechno tak nějak stejně.

V jednu chvíli jsme na kopci a podle mapy má pod námi být docela velká vesnice. Žádné světlo však nevidím. Říkám si, jestli jsme nezabloudili. Sejdeme dolů a zjišťujeme, že v celé dědině s kostelem, sámoškou a velikou návsi nesvítí jediné pouliční světlo. Zvláštní, dlouho jsem nic takového neviděl.

Začíná se rozednívat. Sjíždíme po louce dolů k nějaké vodní ploše, Andrea svým výkonným světlem rozbíjí chuchvalce ranní mlhy. Nádherné světelné efekty. Nemám bohužel čas ani silu to fotit. Poprvé za celou noc cítím chlad, patrně od vody. Dáváme si krátkou přestávku. Svalová únava je znát, ale spát se mi kupodivu vůbec nechce.

Na mapě registruji přibližující se dědinu Dlhé nad Cirochou. Je tam COOP. Sláva bude snídaně. Přijíždíme přesně na sedmou, akorát otevírají. Čerstvé koláče, jogurt, banány. Třikrát hurá. A co kafíčko by nebylo? Uvařím vám rozpustnou, šokuje nás prodavačka. Asi vypadáme opravdu hodně zničeně. Je to to nejlepší kafe v životě!

S naplněným bříškem a kofeinovou vzpruhou se nám šlape skoro jako první den hned po startu. Na svém garminu mám natavenou funkci počítání kilometru do cíle. Sleduji stále zmenšující se údaj a najednou nevím, jestli se mám radovat nebo smutnit. Do cíle se těším, na postel, teplé jídlo, slibovaného panáka. Na druhou stranu je mi ovšem líto, že to skvělé putování napříč Slovenskem už končí.

Poslední stoupání z Ruského Hrabovce si vyloženě užívám. Nahoře na kopci čekám chvilku na Andreu, abychom do cíle přijeli spolu. Sjíždíme do Beňatiny a hledáme cílovou vlaječku. Aleš už na nás čeká. Jsem maximálně dojatý, poprvé v cíli tak dlouhého závodu. Docházejí mi slova, lehám si na vyhřátý trávník a vstřebávám tu nádhernou euforii.

Odpoledne se jdeme všichni vykoupat do nedalekého lomu. Dojíždějí další závodníci. K večeru přijíždí Jirka. Smekám před ním helmu. Říká, že to bylo hrozně krásné, ale fakt těžké. Těžší než slovenská část Milí. K večeři se všichni futrujeme úžasným kotlíkovým gulášem. Děkuji za všechno Alešovi, potvrzují svojí účast na dalším ročníku a jdu si užít zasloužený spánek v měkoučké postýlce. Zítra mě čeká ještě asi 60 kilometrů na vlak do Michalovců...

Slovakia Divide výsledky

Druhého ročníku závodu napříč Slovenskem se zúčastnilo celkem 45 bikerů z různých evropských zemí. Do cíle jich nakonec dorazilo 37.

Nejrychlejšími závodníky byli v úžasném čase 63 hodin a 25 minut svorně David Šimoník a Martin Novák. První ženou, kterou přivítal hlavní organizátor Aleš Tajták v Bešeňové, byla na šestém místě celkově Blanka Vlčková v čase 80 hodin a pět minut. Kompletní výsledkovou listinu najdete na FB stránce akce.

V tuto chvíli již je vyhlášen třetí ročník Slovakia Divide 2023. Jeho start je stanovený na sobotu 5. srpna. Přihlašovat se můžete zde.