Poslední část trasy z Jinců do cíle vypadá jednoduše. Zdání klame. Vyjma úvodního přejezdu Plešivce už se vlastně o Brdy ani nejedná. Těšit se můžete na ochutnávku přírodních scenérií Českého krasu. Pojedete převážně po širokých polních a lesních cestách, občas i silnicích.
Třetí část trasy je pohodová, možná až oddychová. Z Chynína do Jinců je to víceméně po rovině. Všechna stoupání v této části závodu jsou po zpevněných cestách a hravě je zvládnete v sedle vašeho kola. Za zmínku stoji to nejdelší, na dopadovou plochu Jordán, po historické dlážděné cestě Alliance. Krásná cesta, nejstarší zpevněná v celých Brdech.
Stoupání na Ťok se dá rozdělit na tři části. První část, z Obecnice přes Octárnu až k rozcestí u Rusínské boudy, je nejdelší a vesměs pohodová, mírná. Druhá, po modré turistické až k seníku pod Ťokem, prověří vaše fyzické i psychické síly. Konec už je zase skoro po rovině.
Trasu Brdského meandru mám již z 95% hotovou a projetou. Některé úseky opakovaně. To platí především pro první část- Hřebeny. Tato nejvýchodnější výspa Brd a patrně také nejznámějších začíná již v Praze Zbraslavi a táhne se v poměrně úzkém pruhu k Jincům. Je to krásný kus přírody, však uvidíte sami.
Podzimní společný víkendový výjezd jsem naplánoval na půlku října. Plán byl jednoduchý. V sobotu ráno se přesunout vlakem do Rokycan a do nedělního odpoledne se přes Brdy vrátit zpátky do Řevnic, respektive do Černošic.
